Když jsem se v roce 2002 odvážil napsat, že každý šestý člověk v ČR má přístup k Internetu a každý třetí dospělý Čech jej využívá, považovali mne mnozí za fanatika a bezbřehého optimistu. Dnes si dovolím jít ještě dál a tvrdit, že mladý a vzdělaný člověk nejenže běžně Internet využívá, ale bez e-learningu se brzy ani neobejde.

Internet je bezplatným, vše obsahujícím zdrojem zábavy a informací. Je také nástrojem ovlivňujícím zvyky, kultury a socializaci člověka. Jeho pokročilejší možnosti si ukážeme na nástroji pro značnou část lidí poměrně novém – e-learningu.

Malinko teorie

Abychom mohli e-learning poznat, musíme jej nejdříve pochopit. Přitom je třeba mít na paměti, že se, jako každá jiná informační a komunikační technologie (ICT), procesně stále mění, vytváří a vylepšuje. Jeho základním přínosem je svobodný a neomezený přístup ke vzdělávání v čase i prostoru. Vzdělávání samotné, respektive výměna informací mezi studenty a lektory, je řízené v rámci Learning Management System (LMS) – softwarového prostředí, ve kterém výuka a s ní spojené činnosti probíhají.

Součástí prostředí bývá, mimo jiné, prezentační, testovací a aktualizační modul. Průběh vzdělávání i výsledky jsou u každého účastníka zaznamenávány v databázi. To vše s ohledem na konkrétní potřeby a požadavky zadavatele.

E-learning očima učitelů

Aktivní jej milují, konzervativní nesnáší… Nicméně, z pohledu pedagoga jde nejčastěji o způsob podpory výuky, dalšího vzdělávání, proškolování či předávání nových informací, znalostí, vědomostí a dovedností. V případě skutečně kvalitního e-learningového procesu se v podstatě jedná o virtuální školu. A ta, se vším co k ní i do ní patří, je mimo učitelů, studentů, vrátných, uklízečky a psa v počítači. Do takové školy je možné vstupovat v práci nebo doma, o dovolené či prázdninách, ráno i večer. A navíc v  rozpoložení, které studujícímu vyhovuje.

Doc. PhDr. Ferdinand Mazal, CSc.